Bylo mi patnáct let, když se moji sestře Marii narodila v Kroměříži holčička a dostala jméno Iva. Byl jsem její nejmladší strýc a od prvních okamžiků jsem si ji velmi oblíbil. Rád jsem ji hlídal, hráli jsme si spolu, vodil jsem ji do školky i ze školky, byli jsme zkrátka velicí kamarádi. Když byla větší tak jsme spolu chodívali do kroměřížského sportovního areálu Bajda na plavání a v zimě jsme spolu bruslívali v kroměřížské Podzámecké zahradě. V roce 1969 jsem se rozhodnul odejít do Anglie, neb jsem si nedovedl představit lepší budoucnost v totalitním komunistickém režimu. Ztratil jsem tak společnost svých nejbližsích příbuzných a kamarádů.

Naštěstí jsem však neztratil kontakt úplně a především Ivuška mi velmi pravidelně a často psávala do Anglie. Po 12. letech v Anglii jsem se konečně mohl znovu podívat do rodné země. Bylo to v roce 1981, pro mne velmi pestrý rok z dobrého i špatného hlediska. Princ Charles si bral Dianu, já jsem zrovna dokončoval velký počítací projekt v Paříži a tam jsem obdržel velmi bolestné zprávy - zemřela náhle moje anglická tchyně a Ivuška byla vážně zraněna v autobuce, do kterého u Olomouce narazil vlak. Byl to pro mne velký šok a nápor na nervy, neb jsem byl nucen soustředit se na dokončení projektu.

Projekt dopadl dobře a my jsme návštěvu Československa nezrušili. Setkání s rodinou po mnoha létech bylo velmi milé, měli jsme však obavy, zda Ivuška nebude trpět navěky následky toho zranění. Lékařský perzonál v olomoucké nemocnici však docílil velkého úspěchu a Ivušku vyléčili natolik, že se později mohla stát matkou dvou velmi talentovaných dcer, Veroniky a Klárky. O obou děvčatech , stejně tak i o jiných úspěších naší rodinné mladé generace přináším audovizuální stránky.

 

Ivuška v 11. letech
S babičkou (mou mátí) a se zpěvákem Václavem Neckářem

Mým hostem v Londýně 
Veronika
Klarka
Jarek
Joseph
Andrew