Náhlý odchod Jožky byl pro nás kroměřížské starousedlíky v Anglii velkou ránou. Všichni jsme ho znali coby velmi energického kamaráda, vždy patřil mezi užší českou komunitu a bezvadně se s ním debatovalo. Jožka měl opravdu přehled o všem možném. Jeho politické náhledy byli pochopitelně značně ovlivněny jeho zkušenostmi z dětsví. Nesnášel totalismus, dovedl se zdravě rozohnit nad nesmyslností politických idiotů a na Evropskou unii měl, bohužel, stejný náhled jako na časy za Bolševika - DŘÍV NÁM PŘIKAZOVALA MOSKVA, DNES BRUSEL.

Kroměříž v Brightonu (Mirek, Jožka a Melon)

Jožka přišel do Anglie se svou rodinkou (manželka a dvě děti) ke konci roku 1969. Přistěhovali se do Británie legálně a bydleli u tety jeho manželky v Chiswicku v západní části Londýna. Začátky byli pro ně velmi těžké, ani senioři, ani junioři neuměli anglicky, bylo nemyslitelné najít nějakou práci a navíc teta nebyla zvyklá mít kolem sebe děti a dávala to zřetelně najevo. Já jsem byl ochoten a rád když jsem mohl nějak pomoci, ať již po jazykové stránce, či kdykoliv to bylo nutné. Naštěstí jak mladí tak i senioři se velmi rychle adaptovali na nové prostředí a pozvolna si zvykali na nový život.

Jožka a jeho království

Jožka měl obrovský přehled a mohl diskutovat o čímkoliv. V pozdějších letech jezdil s obrovským náklaďákem SCANIA a nejednou mne i Barbaru pozval na projížďku. Byl vášnivým čtenářem anglického deníku Daily Telegraph a když čekal až se naloží či vyloží jeho náklad, tak četl jeho oblíbený tisk od první až do poslední stránky. Jednou se prý stavil někde v garáži a slyšel z rádia nějakou melodii od Smetany. Podivil se a říkal tomu prodavači: "To je úžasné. Toto musí být asi jedniná garáž v Anglii, kde se hraje Smetana". Chlapík se na něho podíval a povídá: "No a vy musítete být asi jediný řidič náklaďáku v Anglii , který ví, kdo je Smetana".

            Závozník Barbara

Jožka měl záviděnihodnou výhodu - měl chytrou hlavu a současně zručné ruce. Když jsem si pořídil auto, tak mi ho občas opravoval. Když jsem si pořídil byt, tak mi ho chodil spravovat,  dekorovat, přebudovávat a obecně vylepšovat. Když jsme se já a Barbara vystěhovali z Londýna na venkov tak nám Jožka jezdil radit jak máme udržovat zahradu, postavil nám ptačí budku, poradil Barbaře jaké květiny má pěstovat a co za ptáky nám švitoří u baráku.

Kmotr Jožka, Jane a Joseph u nás na zahradě

Jožka a Jane strávili spolu hezkých 30 let. Oba rádi cestovali a každou chvilku jsme od nich obdrželi nějaký pohled z dalekých a exotických krajin. Jožka byl ode mne o 10 roků starší, ale věkový rozdíl nám vůbec nevadil. Hodně jsme si rozuměli, byl můj svědek na svatbě a ochotně se nabídl být kmotrem mého staršího syna Josepha. Andrew, můj mladší syn, často Josephovi záviděl, neb kdykoliv, buď na narozeniny, velikonoce či na vánoce, Joseph vždy obdržel štědré dárky od kmotra Jožky.

Tři čeští mušketýři v anglické přírodě

Letos budeme, my kroměříští starousedlíci, slavit 40. výročí pobytu v Anglii. Sejdeme se v Londýně a připomeneme si tu počáteční dobu v nové zemi. Je to opravdu škoda, že Jožka již nebude s námi. Ale my věříme, že alespoň v duchu si s námi opět popovídá a obšťastní nás jeho moudrostí.

ČEST JEHO PAMÁTCE!