Eulogy

For my dear friend

Dovolte mi, abych se představil. Já jsem strýc Mirek, Dáša Konečná je moje neteř, a Mário byl, jak se v Anglii říká, můj nephew-in-law, neboli česky manžel mé neteře. Náš vzájemný vztah s Máriem byl velmi pozoruhodný.

Letos je tomu 35 let co jsem odešel z komunistického ráje, tehdy zvané Československo, do kapitalistického pekla, konkrétně Anglie, kde “trpím dodnes”. Po léta mne mrzelo, že jsem odchodem ztratil kontakt na dobré přátele a moji blízcí příbuzní byli politickými okolnostmi přinuceni přerušit se mnou kontakt. Tato situace setrvávala až do první návštěvy mé anglické rodiny, která v roce 1979 poprvé návštívila Československo a poznala mou českou rodinu. Po jejich návratu do Anglie na mne naléhali, ať si vyřídím emigrační pas, abych mohl též navštívit mou rodnou vlast. Po krátkém dopisování s tehdejším prezidentem Rusákem, pardon Husákem, mi bylo konečně povolenou jet volně domů. A tak po 12-leté pauze jsem konečně navštivil Československo. Bylo to v roce 1981 a shodou okolností moje dvě neteře se v tomto roce seznámily s budoucími životními partnery. Dcera sestry Marie, Iva, se seznámila s policajtem Jozkou, a dcera bratra Tomáše, Dáša, s armádním důstojníkem Máriem. Bohužel, i když jsem byl v Anglii tentokrát legálně, obě neteře i s partnery byli politickými okolnostmi přinuceny se mi vyhýbat. Především neteř Iva, dnes matka zpěvačky Veroniky Zaňkové, tím hodně trpěla, my jsme si pravidelě psávali a ona se na můj popud dala na angličtinu, kterou dnes učí na gymnáziu v Rychnově. Náhle však přišla Sametová revoluce a situace se konečně změnila k dobrému.

Přiletěli jsme s anglickou rodinou v roce 2000 do Svobodného Československa a konečně spadly veškeré zátarasy a já jsem se mohl sejít s celou rodinou, nikoho nevyjímaje. A tak jsem se nakonec setkal i s Máriem. Moje představy o něm byly naprosto zkreslené, od prvního okamžiku jsem totiž poznal, že si budeme velmi rozumět. Oba jsme měli zálibu v počítačích a bohatě jsme si začali vyměňovat zkušenosti. Od počátečního setkání až do poslední chvíle jsme byli spolu v pravidelném styku. Já jsem si nesmírně vážil Máriových zkušenosti nejen v počítačích, ale i v oblasti kultůry, politiky a hodně jsem dal na jeho rady. Vím, že děda Tomáš byl na Mária velmi pyšný, a dost často to dával hlasitě najevo a Mário byl z toho vždy rozpačitý. Před rokem jsem začal překládat knihu, kterou budu letos vydávat a Mário mi hodně poradil, dokonce i navrhnul titul, který použiji.

Mário byl velmi srdečný, skromný, nevtíravý, pragmatický a hlavně štědrý člověk. Během našich návštěv České republiky byl vždy ochoten věnovat svůj veškerý volný čas, aby nám mohl zpříjemnit náš pobyt. Vozil nás autem doslova po celé republice a nikdy za to nic nechtěl. Když se mi podařilo vnutit mu nějakou anglickou bankovku, tak ji nakonec dal dědovi, jak mi říkáme bratru Tomášovi. Mário vždy myslel na rodinu a když jsem mu řekl, že jeho pomoc nepříjmu pokud se mu nebudu moci nějak revanšovat, tak mi navrhnul, zda bych za jeho pomoc pozval dceru Mišku na prázdniny do Anglie – to jsem velmi rád slíbil a slib splnil.

Naposledy jsem byl s Máriem v loni v létě, vezl mne z Brna na letiště do Prahy, letěl jsem ranním letadlem zpět do Londýna a museli jsme vstávat ve 3. hodiny ráno. Celou cestu v autě jsme prodebatovali novou počítací technologii a já jsem se od něj hodně dozvěděl. Po rozloučení v Praze pospíchal zpět do práce.

Odchod Mária je pro jeho blízkou rodinu vic jak nečekaný a tragický. Avšak i já těžce nesu jeho předčasný odchod, ztratil jsem v České republice velmi dobrého kamaráda, rádce a spolehlivého přítele. Budou mi chybět naše vzájemné korespondence a telefonáty. Mám doma celou galerii fotografií co mi Mário posílal elektronicky.

Mário toho v jeho krátkém životě dosáhnul víc jak mnoho. Zanechává za sebou skvělou ženu Dášu, chytré 3 děti a mnoho přátel, doma i v zahraničí.

My Hanáci v Anglii budeme na Mária vždy vzpomínat jen v tom dobrém a bude nám hodně chybět.

Čest jeho památce !

Mirek Hanak, červenec 2004, Anglie